Až na vrcholky hor

Věra Martinová

1:RDád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sEm7ám,
to A7hory tě táhly tak dávno jak dávno tě zDnám,
pDrožil jsi tam plno jar, plno lét, plno Em7zim,
a bA7ylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nDim.
2:Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít
a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít,
I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,
že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.
R:DAž na vrcholky hEm7or, kdA7e slyšíš vítr hrDát,
dHmo kraje skalních Em7měst i hnízd i A7hvězd a zatoulaných sDtád,
až na vrcholky Em7hor jsmA7e vyšli ty a jGá, a jDá,
a všEm7echno tak dA7ávno, tak dávno, tak dávno se zD
3:Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus
a nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz,
mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním,
mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.
R:Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát,
nad čáru oblaků až tam, kde sníh se bojí tát,
až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já
a všechno tak dávno, tak dávno, hrozně dávno se zdá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:51.92+00:00
Výsledky hledání: